Turismus a životní prostředí

Turismus ničí planetu a představuje mnohem větší zátěž, než jsme se původně domnívali, tvrdí nová studie. Čím vším turisté škodí a jak mohou při cestování brát ohledy na životní prostředí?
Poznávání a cestování po světě je aktivita, která sice rozšiřuje náš rozhled, ale škodí naší planetě, upozorňují odborníci. Podle výsledků studie turismus představuje kolem osmi procent všech emisí oxidu uhličitého. To je třikrát více, než se původně předpokládalo, přičemž emise oxidu uhličitého rostly čtyřikrát rychleji než v období mezi lety 2009 a 2013.
Oproti předchozím studiím ta nejnovější bere v úvahu nejen dopad, který má na životní prostředí cestování letadlem, ale i emise produkované stravováním, nakupováním a místní dopravou turistů.
V úvahu je potřeba vzít nejen mezinárodní cestování, ale i turismus v rámci jednotlivých zemí. I když jsou emise tradičně vnímány především ve spojení s dopravou, ostatní zdroje nelze opomenout. Například vyprodukováním a konzumací půl kila hovězího masa vznikne více emisí než spálením čtyř litrů benzinu.
Z hlediska produkce emisí v rámci domácího cestovního ruchu jsou údajně nejhorší Američané, Číňané, Němci a Indové. Nejhorší stopu v cizích zemích zanechávají Kanaďané, Švýcaři, Holanďané a Dánové.
Například na Maledivách a Seychelách je turismus zodpovědný za osmdesát procent emisí. „Tyto malé ostrovní státy jsou v těžké pozici, protože jsou na příjmech z turistického ruchu závislé, ale zároveň jsou mimořádně zranitelné a citlivé na klimatické změny,“ uvedla pro BBC Arunima Maliková, vedoucí výzkumu z univerzity v Sydney.
Navíc se ukázalo, že čím bohatší lidé cestují, tím více emisí vyprodukují. „Turisté z bohatých zemí typicky více létají, nakupují a vůbec využívají mnohem víc služeb. Turisté z chudších zemí cestují více hromadnou dopravou a vůbec se chovají jinak,“ uvádí studie.
Studie také zmiňuje skutečnost, že pokud lidé vydělávají víc než čtyřicet tisíc dolarů (tj. cca 880 000 korun) ročně, s každým desetiprocentním zvýšením příjmu se množství emisí, které při cestování vyprodukují, zvýší o třináct procent.
Přitom se s vysokým příjmem nepojí spokojenost, kterou turisté zažívají. Respektive to, že cestují bohatí lidé, kteří si dopřávají mnohem víc požitků (a tím zároveň vyprodukují víc emisí), neznamená, že by se cítili spokojenější než turisté cestující skromněji.