Olívie

Tohle je Olivie. Umí spoustu věcí.
Nejlépe umí utahat všechny okolo. Někdy vyčerpá i sama sebe.
Olivie má mladšího bratra, který se jmenuje Jan. Pořád se po ní opičí.
Když ji Jan nenechá na pokoji, musí Olivie zakročit.
Olivie bydlí se svou maminkou, tatínkem, bráškou, psem Hugem a kocourem Egonem.
Olivie ráno vstane, odnese kocoura, vyčistí si zuby, přečísne si uši, přinese kocoura, a jde se
obléknout.
Olivie si musí vyzkoušet úplně všechno.
Když svítí sluníčko, chodí Olivie ráda na pláž. Olivie ví, že připraveným štěstí přeje.
Minulé léto, když byla Olivie ještě malá, jí maminka ukázala, jak postavit hrad z písku.
Naučila se to fakt dobře.
Olivie se také ráda opaluje. Když maminka vidí, že opalování už bylo dost, jdou domů.
Po obědě si Olivie chodí zdřímnout.
„Už je čas, ty víš na co…,“ říká maminka.
Olivii se samozřejmě nechce spát ani trošku.
Když prší, chodívá Olivie ráda do muzea. Zamíří si to rovnou ke svému oblíbenému obrazu.
Dlouze si ho prohlíží. O čem asi přemýšlí?
Je tu také jeden obraz, kterému Olivie vůbec nerozumí.
„Tohle bych přece zvládla za pět minut,“ říká mamince.
Jakmile se vrátí z muzea domů, hned to musí vyzkoušet.
Průšvih.
Po teplé vaně a výborné večeři je na čase jít spát.
Ale Olivii se samozřejmě ani tentokrát vůbec nechce.
„Mami, dneska jenom pět knížek,“ hlásí.
„Ne, Olivie, jenom jednu.“
„Tak… čtyři?“
„Dvě.“
„Tři.“
„No dobře, tak tři…, a už ani slovo!“
Když maminka dočte, dá Olivii pusu a unaveně vzdychne: „Ty tedy umíš člověka unavit. Ale
stejně tě mám moc ráda.“
Olivie dá mamince také pusu a zašeptá: „Já tě mám taky stejně moc ráda.“